Aféra Johnson přetlačuje Ukrajinu.

Tak zdá se, že se svět pomalu, zlehka vrací k normálu. Zprávy z bojiště přetlačuje aféra Johnson. Protože je tu možnost odplaty za brexit. A Evropská komise, ve svatém nadšení, vypotila konečně "normální" kousek.

Bude se jednat o nařízení EU, aby se stalo povinností registrovat jakýkoliv počet chované drůbeže. Dosud to bylo u nás od 500 kusů, teď, kdo si koupí 5 slepiček (nebo jednu), bude si jí muset zaregistrovat. Protože ptačí chřipka.

Jiná chřipka, covid 19, zřejmě nakonec britského ministerského předsedu přece jenom zlikvidovala. V době nejvyšší nákazy byl Johnson hospitalizován s těžkým průběhem a horko těžko se z toho zmátořil. Snad na oslavu svého znovuzrození uspořádal v Downing street 10 malou oslavu se skupinou svých přátel. Partygate - to byla super chyba, v době lockdownu si cynicky dovolil takový úlet. Nakonec u nás tyto úlety dostihly třeba Hniličku, ale taky ministra Prymulu, který ohrozil svého šoféra na životě tím, že kolem něho prošel bez roušky, když ten mu (vzorově s rouškou) otevřel a přidržel dveře auta, do něhož nasedal. 

A druhá, tentokrát opravdu kardinální, chyba byla, že náměstka hlavního whipa Christophera Pinchera jmenoval i když ten předtím skončil kvůli opileckému osahávání dvou mužů. Whipe - poslanec, který dohlíží, aby příslušníci strany hlasovali podle stranických zájmů (naivně jsem si dosud myslel, že se má hlasovat podle nejlepšího vědomí a svědomí). Píše se o celé řadě afér, které provázely Borise Johnsona v jeho premiérské funkci, ale pouze tyto dvě jsou detailně popsané. Myslím, že má pan premiér Johnson nakonec štěstí, že nemáme 16-té, 17-té století, to by ho to stálo přinejmenším uvržení do Toweru, kdoví jestli ne veřejnou popravu.

Žijeme ve zvláštní době, době plně v rukou médií. Na koho média ukážou, ten táhne. Nic nepomůže, že pitka v době lockdownu není o ničem, že opilecké osahávání by mělo dojít až k soudnímu rozsudku. Až pak by měl odejít ten kdo se toho dopustil. Ale tak je to se vším a všude, tedy i u nás. Kdo se vzepře mediálnímu osočení (u nás Babiš - kauza Čapí hnízdo, nebo v poslední době Rakušan - kauza Dozimetr), z toho média udělají div ne zločince. Boris Johnson odchází po mediální štvanici. Velmi jsem mu fandil, když vyváděl Velkou Británii z Evropské unie, jeho válečné běsnění a snahy o protahování války na Ukrajině mě už neoslovují.