Joe Biden se ujímá úřadu.

Chystá se velká inaugurace, bohužel bez lidí. Místo nich veliké množství amerických vlajek. Nový prezident bude přísahat praporům. Dobře, jinak to asi v této době nejde. Zajímavější je určitě otázka, co jeho vláda světu přinese. 

Odebere se financování zdi na mexické hranici. Jestli to bude znamenat i opuštění kontrol na mexické hranici, tak nechť Ameriku ochrání sám milý Pán Bůh. Myslím, že už se připravuje masívní vylidňování Mexika, Amerika se může těšit na novou pracovní sílu. Bude to ovšem znamenat také od základu přepracovat zákony o přistěhovalectví. Vice prezidentka Kamala Harrisová už se zřejmě postará o to, aby nové zákony nahrávaly menšinám a to obzvláště těm, které netrpí tou pigmentovou poruchou, která dosud nahrávala bělochům. Tak to skončí v Americe už zřejmě definitivně.

Může Biden překonat Trumpa v zahraniční politice? Za Trumpa nevedla Amerika žádnou válku. Naopak, nastartoval se proces stahování amerických vojenských sil z oblasti Blízkého východu, velice důležitý počin pro nastartování míru v oblasti. Neumím si představit, že by v tom Biden pokračoval, lidská práva, jak je chápeme my v našem severoatlantickém prostoru, v těchto oblastech neuznávají. Trump pochopil, že násilím změny nikomu vnucovat nelze, i to, že žádnou válku vedenou v těchto oblastech nelze vyhrát. Proces odchodu z těchto oblastí plánoval Trump na své druhé funkční období, to už nebude a tak se dá očekávat, že proces obnovy válkami zničené oblasti, se odkládá na neurčito. Tedy bohužel, hlavně pro tyto oblasti, ale i pro Evropu. I pokus o navázaní nějakých kontaktů se severokorejským režimem byl činem, který by neměl upadnout v zapomnění. Ten proces Trump určitě nepovažoval za uzavřený, to, že se velké změny neodehrají hned, snad musí být každému střízlivě uvažujícímu člověku jasné. Byl to úkol na druhé funkční období Trumpa. Jak bude pokračovat Biden? Otázka důležitá i pro Evropskou unii, neboť hlavně v otázce Blízkého východu, bude mít značný dopad na otázku migrace.

Biden už oznámil změnu postoje USA k otázce klimatických změn. Amerika se připojí k pařížské dohodě. Zřejmě už se nedokončí ropovod z Aljašky přes území Kanady, z něhož se Kanada chystala profitovat. To už vyvolalo v kanadské vládě znepokojení. Bude to znamenat ztrátu množství pracovních příležitostí. Biden slibuje, že nové pracovní příležitosti přinese budování obnovitelných zdrojů energií, aby se vyhovělo požadavkům pařížského summitu na emise CO2. To přichází v době, kdy Evropa čelila velké hrozbě blackoutu. "Evropa byla od blackoutu setiny. Bez klasických a jaderných elektráren  ČR by to nezvládla". To jsou jenom některé závěry odborných komisí, bez točivých generátorů elektrického proudu se svět neobejde. Ve větrných elektrárnách jsou sice také točivé generátory, ale ty na požadavky sítí na zvýšení výkonů, nereagují dostatečně, nebo spíše vůbec. To je dané nespolehlivostí větru. Takže stále to samé, fosilní paliva v tepelných elektrárnách, plyn, uhlí, jádro. Velké vodní akumulační elektrárny fungují spolehlivě jenom do doby, než vyčerpají svou zásobu vody v přehradní nádrži.

Totální výpadek elektřiny, blackout, zvláště v této době, uprostřed koronavirové krize, je něco, co svět nemůže ani náznakem připustit. V Evropě to přišlo jako varování, přestaňme si zahrávat, může se to vymstít.

A Americe, až bude jednat o limitech CO2, chci připomenout složení vzduchu, který dýcháme - 21% kyslíku, 78% dusíku. Do toho posledního 1% se vejde CO2, vodní pára a spousta dalších plynů, které produkuje sama Země, nebo částečně i člověk. To jsou skleníkové plyny - 1%. Plyny, které nám zajišťují ideální teplotu k životu. Trump to pochopil a tak se k tomu šílení nepřipojil. My to snad taky chápeme a tak jsme našimi jadernými a uhelnými elektrárnami zachránili Evropu od blackoutu. Teď bude hodně záležet na tom, jestli v Americe zvítězí aktivistické myšlení bez špetky rozumu, nebo pragmatické, vědecky podložené myšlení, které prosazoval Donald Trump.