Co se to vlastně má do 50-ti let stát?

Hned několik fake news na nás v poslední době vybaflo z obrazovky naší veřejnoprávní televize. Do padesáti let bude naše zadlužení dosahovat 230%, stejně jako Řecka. Jestliže nic neuděláme s globálním oteplováním bude na planetě

o 2 stupně vyšší průměrná teplota. Dnešní migrační krize je úplná legrace proti migraci, která nás čeká do r. 2050. To se zvedne 150 miliónu Afričanů a vydají se do Evropy. Požene je hladomor a vidina snazšího života v Evropě. A taky neuvěřitelná neschopnost Evropské unie tyto globální problémy řešit. Tyto hlášky by nám naše ČT snad měla vysvětlit.

Velikost našeho zadlužení je řešitelná věc. Nastavit pravidla, vycházet z našich možností, odmítnout nápady Evropské komise. Příkladem je nutnost zrušení dotací na solární energetiku, které dosáhnou v r. 2020 už tisíc miliard. To jsou ztracené, vyhozené peníze za iluzi, že energie z OZE nahradí tu klasickou energetiku. Svaté nadšení pro obnovitelné zdroje přináší ohromné náklady, bídu do rozvojových zemí a pro nás zbytečný výdaj státního rozpočtu. OZE je a vždy bude pouze duplicitní zdroj, nemůže nahradit klasické, velké elektrárny.

Migrační krize se bude prohlubovat. Zřejmě ano, pokud nezměníme pohled na mezinárodní politiku. Tedy nikoliv my, ale celý ten náš severoatlantický region. Vyvážení naší demokracie se nikde nesetkává s nadšením. Války ve Vietnamu, v Koreji, sankce uplatňované proti režimu na Kubě, Venezuele, teď proti Iránu, to vše je debaklem Ameriky a našich představ o demokracii. Proč my se angažujeme v Afghánistánu? Hlídáme tam stavbu vojenské základny USA budované za účelem vytváření tlaku na Rusko. V Afghánistánu nebude klid, dokud tam bude jediný cizí voják. Tak dlouho už tuto výzvu Afghánistán světu sděluje, že už bychom to mohli slyšet. Nové sankce na Irán také nepovedou k nějakému klidu na Blízkém východě. O nesmyslnosti sankcí na Rusko, nebo Čínu už nepochybuje snad nikdo. 

Proč jezdí do Číny naše velká reprezentace vedená prezidentem, když naše obchodní bilance s Čínou je pouhé 1%? - ptá se pan Takáč z ČT. Takové náklady a 1%. Tak aby se to procento zvýšilo a aby se obchody s Čínou zařadily i politicky do našeho portfolia. Protože tak se vytváří korektní přátelské a obchodní vztahy. Tak jednoduché to je, pane Takáči.

U nás v Evropské unii ovšem všechno spěje k dalšímu kroku integrace. K likvidaci peněz jako platidla. To bude něco. Každý bude mít u banky účet a platit bude platební kartou. Nikde žádné peníze, jenom čísla. Konečně zásah proti korupci, nebude čím uplácet, peníze nebudou, budou jen čísla. Hudba nepříliš vzdálené budoucnosti. Pak ovšem banky převezmou veškerou moc nad planetou Zemí. Chytrými zásahy do bankovního prostředí budou regulovat životní úroveň. Úrokové sazby, inflace, snižování, zvyšování hodnoty, bezkrizový stav. To je další level v bankovní politice. Teprve pak nastane ráj na Zemi.