A byla opět velice úspěšná. Celý ten biatlonový tým nám může svět závidět. Tým naší malé země, který závodí na rovinu se zeměmi podstatně většími a často nad nimi vítězí.
Jediné čemu tak trochu nerozumím, jsou vcelku zbytečná gesta našich na stupních vítězů. Gabriela Koukalová i Michal Šlesinger odmítli podat ruku předsedovi IBU Bessebergovi. "Nemá sebereflexi, měl by odejít" - vysvětlila své gesto Gabriela Koukalová. Nedávno i fenomenální Francouz Marten Fourcarde měl zbytečný konflikt s Rusem Lagutinem. Ten po vypršení trestu za EPO byl k závodění opět připuštěn. Konflikt vyústil v další zbytečnost, to jest nepodání ruky mezi Fourcardem a Rusem Shipulinem. Podle mého názoru zbytečná gesta, která sportovcům nepřísluší. Od toho tu jsou bafuňáři.
Český šéf biatlonu Jiří Hamza po druhé McLarenově zprávě o dopingových praktikách v Rusku, vyzval k odebrání Rusku pořadatelství mistrovství světa v Tjumeni v r. 2021. Nastal čas peticí a úhybných manévrů. Rusko se samozřejmě svého pořadatelství nevzdá a jestli se problém bude pěstovat dál, velmi to pokazí pověst tohoto krásného sportu.
O dopingu se začalo mluvit po oznámení ruské atletky Stěpanovové. Do té doby se o světové antidopingové agentuře WADA moc nepsalo. Najednou jsme zjistili, že WADA shromažďuje vzorky sportovců, odebíraných během jejich závodnické kariéry. A tak došlo k diskvalifikaci sportovců i po letech, kdy se ukázaly pozitivní vzorky už s olympiády v Pekingu a v Londýně. Zajímavé jen ruských. Ruska to práskla, ruské vzorky se testovaly. Naskýtá se otázka, jestli kdyby něco oznámila Američanka, testovaly by se vzorky Američanů. Nebo ještě lépe, kdyby nikdo neoznámil nic, netestovalo by se nic? To jest, jaký vlastně má WADA systém na testování vzorků. Nechce se mi věřit, že jich takové množství uniká kontrole.
Takto došlo k něčemu, co se stát nemělo. Atleti Ruska nebyli připuštěni na olympiádu v Riu. Uplatnil se princip kolektivní viny, který už dávno v demokratických zemích uplatňován není. Mezi ruskými atlety byla samozřejmě většina čistých a těm nikdo neměl právo účast odepřít. Např. Jelena Isinbájevová. A tak se vypustil džin z lahve.
V této době internetu se nic neutají. A jestliže hackeři dokázali ovlivnit americké prezidentské volby, pak je hračkou pro ně vyzkoumat, jak to s tím dopingem ve sportu je. A tak se svět dovídá, že hackeři zveřejnili zdravotní záznamy dalších 25 sportovců. Např. známá jména s cyklistiky Bradley Wiggins a Chris Froome - vítězové Tour de France i známá tenistka Bethanie Matteková-Sandsová. Drogové vyjímky tajně dostali sportovci USA, Německa, Velké Británie. Miláček Ameriky, čtyřnásobná olympijská vítězka z Ria Simone Bilesová v srpnu neprošla dopingovým testem - nestalo se nic. Ruská tenistka Šarapovová deset let brala lék na své zdravotní potíže (alergie), aby některé látky v tom léku obsažené byly náhle prohlášené za doping. Všimla si toho až po dvou měsících. Trest dva roky distanc jí vloni vypršel. V tomto sportu konec kariéry. Co se stalo Romanu Kreuzingerovi je všeobecně známo. Distanc a žádná omluva, i když byl zcela očištěn. Hackerství je kriminální čin - to je sebereflexe šéfa agentury WADA pana Niggli.
"Pravda je někde venku" - bylo heslo oblíbeného seriálu Akta X. Velmi se hodí i na tuto "sportovní" kauzu. A tak bych poprosil naše sportovce, aby se do toho nemíchali. Je to politika, která do sportu nepatří. Je to věc bafuňářů, ti ať rozhodnou. Zatím tam "enem kysli".
