Vítězné tažení Marine Le Pen v poločase.

Teď to začne. Žádné hackerské útoky na Marine Le Pen, ale moudré uvážlivé výroky a doporučení bruselských ke druhému kolu prezidentských voleb ve Francii. Už jakákoliv doporučení by měla být nepřípustná v poločase volby.

Co se bude dít teď, to bude smršť doporučení, jak volit ve druhém kole. To je nesmyslnost dvoukolové volby. Druhé kolo je o protivolbě, Můj kandidát nepostoupil, mainstream se dohodl, podpoří jednoho, takže je rozhodnuto. Bude se volit proti paní Le Pen. O nějakém programu to není, je to o tom prosadit toho, kdo drží linii. Připomíná mi to volbu prezidenta Klause parlamentem do druhého období jeho prezidentství. Jediné kladné vystoupení Topolánka, který ohodnotil klady prezidenta, pak už jen smršť nesmyslných, negativních, urážlivých útoků. Protikandidát Švejnar jakoby tam tehdy ani nebyl. Všichni plivali na Klause, o něm se nikdo ani nezmínil. Měl se přihlásit o slovo a odstoupit. Tehdy by to byl čin chlapa. Neudělal to a tím se politicky znemožnil.

Ta nechutná volba měla za následek nakonec přijetí zákona o přímé volbě prezidenta. Také dvoukolově. Teď ve Francii se dá očekávat podobná nechutná smršť. Vše pro Macrona, kandidáta Bruselu, vše proti Marine Le Pen, kandidátce Francouzů. A samozřejmě nepůjde o žádné hackerské řádění na sociálních sítích jako při americké volbě, ale o uvážlivé, hlubokomyslné doporučení předních světových politiků. Sociální sítě nebudou potřeba. Tisk a televizi jsou mnohem mocnější. A přitom už mohlo být hotovo. Macron vyhrál první kolo. Volba je logicky vždycky jedna. Volím bílou, nebo černou. Jestliže připustím druhou volbu o tomtéž, volím odstíny šedé.

Takže i když je vítězství Macrona téměř jisté, proevropské síly se demokraticky spojí a díky médiím rozhodnou, paní Le Pen neuvěřitelně posílila. Tento fakt ovšem nechá chladnými bruselské byrokraty, vítězství je naše a co bude pak, silně nezajímá. Takže žádná naděje na aspoň malou sebereflexi, na aspoň malou revizi politiky Bruselu, na aspoň malou snahu něco reformovat. Budou se zase držet zaklesnutí do sebe a vyhlašovat, že my se tedy nedáme, nás žádný terorismus nezlomí, my si své výdobytky uhájíme proti všem.

Přitom u nás se zbrojí proti zatím fiktivnímu terorismu, pan ministr Chovanec předkládá zákon o domácím vyzbrojování a i když tvrdí, že jsme bezpečná země, tak spolu s komunisty nepopírá, že jsme bezpečná země jenom do prvního útoku. To víme všichni, to vědí i Francouzi o své zemi, to svým chováním a jednáním ovšem popírá bruselská byrokracie.