Takže opět Čína a lidská práva.

Vláda nemohla nic jiného udělat, než se od setkání pánů ministrů Bělobrádka a Hermanna s dalajlámou distancovat. To nebylo oficiální setkání, ale samostatná iniciativa těch pánů. Tak to bylo nutné vysvětlit. Nic víc, nic míň.

Diplomacie je ošemetná věc. Setkání prezidenta Slovenska Kisky s dalajlámou už punc oficiality má a reakce Číny na sebe nenechala čekat. Postup Kisky mě připomíná první návštěvu dalajlámy v Praze na pozvání prezidenta Havla. Hrozící diplomatická roztržka s Čínou Havla rozhodně nezastavila, jeho "teď si teprve budu dělat co chci", jen potvrzovalo, že jsme měli disidenta i ve funkci prezidenta.

Tibet.

Západní propaganda vtloukla lidem do hlavy podivné klišé o "okupaci Tibetu". Západ velmi snadno zapomněl, že Tibet byl součástí Číny téměř tisíc let do r. 1959 a jen po dobu několika desetiletí po dobu Japonské okupace a občanské války byl mimo jurisdikci čínské vlády.

Ani po r. 1959 nevznikla zvláštní potřeba Číny na okupaci Tibetu. Ta potřeba přišla až když si USA uvědomily, že raketa středního doletu umístěná na vrcholu hory v nadmořské výšce 4 - 5 tisíc metrů se mění na raketu doletu velmi dlouhého. A tak jakmile došlo k tomuto objevu vypuklo v Tibetu povstání proti centrální vládě. Čínské vládě, která Tibet v té době neokupovala.

K okupaci Tibetu došlo. Prakticky bez odporu. Bránit teokratický režim totiž v podstatě neměl kdo. Společnost v Tibetu byla rozdělená na třetiny. Třetina těch nejvyšších lámů, kteří tvrdě vykořisťovali další dvě třetiny, nevolníky a otroky, se nebyla schopna bránit. Nevolníci a otroci neměli pro co bojovat. Dá se říci, že v Tibetu bylo v r. 1959 zrušeno poslední otroctví na této Zemi.

Paní ministryně Valachová představila nedávno v televizi svůj koncept vývoje našeho školství. Historie, dějiny, se budou vyučovat "moderně". Co to znamená, nevím. Jestli první vlaštovka je nepřipomínka nedávného výročí Mnichovského diktátu aby se zbytečně nenervovala paní Merkel, tak prosím, je to tady. Akademická obec, tedy pilíř vzdělanosti, by snad ale kroucení s historií neměla připustit.

V přístupu k informacím je dnes přeci jenom lepší doba. Knih, které vycházejí o Číně, Ukrajině, Rusku, Putinovy, válce v Sýrii, amerických základnách, objevila se i kniha fenomén Trump, je hodně a vycházejí další a další. Opravdu "husté" je čtení o občanské válce v SSSR v letech 1920-29 a "pomoci Západu" vysláním intervenčních vojsk 14 států.

Tak si myslím, že vysvětlovat historii "moderně", nebude to pravé, ořechové.